Dančí maso

Našim klimatickým podmínkám se daňčí zvěř velmi dobře přizpůsobila a mimo vysokohorské polohy a zamokřelá místa se jí daří téměř všude. Nejlépe však jí vyhovují podmínky, jaké byly v její původní vlasti (štředomoří a jihozápadní Asie): řídké listnaté lesy střídající se s volnými plochami, n akterých se může pastvit. V čistých jehličnatých lesích nenachází dostatek potravy a je nucena vycházet do polí, kde pak působí značné škody na polních kulturách, a to jak pastvou, tak i rozšlapaním a rozválením porostů kulturních rostlin, neboť tam zaléhá i přes den. Na jaře spásá rašící vegetaci, v létě dává přednost lupenatým složkám rostlin, s oblibou přijímá obilí v době mléčné zralosti i dozrálé. N apodzim intenzivně sbírá semena a plody dřevin, keřů i travin a bylin. V zimě okusuje letorosty keřů a dřevin a zbytky suché vegetace. Je aktivní i přes den, ráda se sluní na loukách a pasekách. Tam kde je rušena, mění aktivitu na podvečerní i noční. Po říji se obě pohlaví od sebe oddělí a vytvoří samostatné tlupy, které bývají mnohem početnější než tlupy jelení zvěře. Samotářsky žijí pouze přestrárlé nebo nemocné kusy.

Citace: http://www.lesycr.cz/ls199/lesni-sprava-vodnany/obora-sedlice/o-obore/danek-evropsky.ep